Obory tradiční čínské medicíny

Čínská medicína, dědictví starověké Číny, je jedním z vzácných příkladů lékařství, které přežilo v živé tradici několik tisíciletí.

Díky této neporušené kontinuitě patří mezi komplexní systémy lékařského myšlení a umožňuje tak nalézat odpovědi na zdravotní problémy, se kterými se setkáváme v moderní společnosti. Od svého počátku přistupovala čínská medicína k člověku z hlediska pohybu a rovnováhy v rámci snahy chápat zákonitosti a jejich souvislosti. Zásady, jimiž se tradiční čínská medicína řídí, pocházejí z přírodního studia člověka, jeho okolí i vztahu mezi nimi a popisují fyziologické funkce i patologické projevy, které zůstávají u všech lidských bytostí stejné, rovněž umožňují zohlednit různé způsoby života nejen v Číně, ale i u nás.

• fytoterapie,
• akupunktura,
• masáže (tuina, tchuejna),
• cvičení (qigong, čchikung)
• a dietetika,
• nesmíme opomenout propracovanou diagnostiku.

Celý systém je založen na taoistické filosofii rovnováhy dvou protikladných principů jin a jang.

• Tak jako se střídá den (jang) a noc (jin)
• i v lidském organizmu srdeční stah – systola (jang) střídá uvolnění – diastolu (jin),
• tonus sympatického nervstva pro stres, obranu (jang) střídá parasympatikus - uvolnění, trávení (jin). 
• Dvojková soustava je nakonec podkladem fungování i moderních počítačů.

Tradiční čínská medicína je ojedinělý systém léčení, jehož kořeny lze nalézt v dílech starších více jak 2000 let. Takto dlouhá tradice byla v Číně podmíněna nejen ústním předáváním z otce na syna ale i pravidelným vydáváním knih ediktem císaře, který měl zájem na tom aby se zachovaly a předávaly zkušenosti nejlepších lékařů i budoucím generacím.

Čínští mudrci se věnovali podrobnému rozpracování kategorií jin a jang zhruba tři století kolem počátku našeho letopočtu. V oblasti přírodních věd a lékařství pak bylo do této teorie vetknuto množství odpozorovaných poznatků z přírody, které i dnes vytváří velmi zajímavou databázi informací o fungování lidského těla v souvislosti s počasím, zátěží a věkem. Člověk je zde vnímán v integrální jednotě se svým prostředím, přírodou, ročním i životním obdobím.

Tradiční čínská medicína má vlastní diagnostický systém zdokonalovaný a ověřovaný stovkami generací po několik tisíc let. Hlavní předností tohoto systému, založeného na jednotné filozofické koncepci taoismu, je možnost předcházet rozvoji onemocnění vyvažováním dvou protikladných složek v těle, které tak směřuje k dosažení potřebné rovnováhy a harmonie. Nemoc je chápána jako proces jehož kořínky lze vystopovat daleko před tím než opravdu propukne jeho závažná fáze.

Léčit nemoc až když propukne je podle slov čínského klasika jako: „kopat studnu když už jsme žízniví, kout meče když už jsme napadeni nepřítelem“. Pro lékaře tradiční čínské medicíny spíše platí heslo: „působit na to, co tu ještě není“. Odtud vysoce preventivní systém práce.

Ať už se jedná o akupunkturu, čínské masáže tuina, čínská cvičení tchajti, čchikung či fytoterapii spojenou s dietetikou, to vše dohromady spojuje jednotná taoistická koncepce vyšetřování a diagnostiky.